1998
V nakladatelství Bystrov a synové vyšla útlá knížka Ukolébavka pro golfové míčky: Básně a písňové texty. Přísně vzato jde o první oficiální sbírku Michala Bystrova. Byla velmi špatná. Dnes už naštěstí existuje jen velmi málo svědků tohoto počinu, a i ti jeden po druhém záhadně mizí… Publikace nicméně vyprovokovala první regulerní recenzi Michalovy poezie, v níž stálo: Překvapivě svižná poezie mladého autora, tíhnoucí k tradiční veršové stavbě a rýmu. Příslib budoucího českého básnictví, již teď ověnčený několika literárními cenami. A pokud ne básnictví, jistě textařství. Počátky Michalova dvouletého hraní s punkrockovou kapelou Dobrovolná revue. V Dobrém ránu na stanici Praha byl odvysílán jeho první rozhlasový příspěvek – fejeton Jako s tím vínem (četl Petr Burda). Následovala reportáž z Rudolfovy štoly s názvem Jak předběhnout Vltavu (v pořadu Host do domu) či příspěvky pro pořad Kolotoč. V Českém rozhlase Michal elévoval přibližně dva roky, pak se začal věnovat novinařině.
1999
Začátky psaní pro Lidové noviny. Nakonec z toho byla osmiletá stálá spolupráce (1999-2007) a úhrnem několik tisíc recenzí, rozhovorů, portrétů a sloupků. Po pauze v letech 2008 a 2009 se Michal na stránky Lidovek vrátil a psal do nich až do roku 2014. Konec hraní s Dobrovolnou revuí, první krůčky formace Kostra Nostra (později Ztráta času, ještě později Strašidelná loď).
2000
Počínaje rokem 2000 Michal figuroval jako redaktor u čtrnácti knižních titulů z produkce nakladatelství Bystrov a synové. Bylo mezi nimi jedenáct staropražských špalíčků Antonína Novotného, ale redigoval i knihy Ivana Soloněviče (Koncentrační tábor: Rusko) a Konstantina Čcheidzeho (Zírající do slunce). Později ještě redigoval čtyři knížky pro Dauphin.
2002
První nahrávky, pořízené v listopadu ve studiu Mlejn v pražských Stodůlkách.
2004
Počátky tříletého občasného psaní do Respektu. V nakladatelství Volvox Globator vyšla kniha Tom Waits: Divoká léta – hudba a mýtus, kterou společně přeložili Tamara Nathová a Michal Bystrov. Pro překladatelské večery U Bubeníčků vznikly variace na texty starých bluesmanů – pod názvem Blues na rozcestí je ve foyeru divadla Na Prádle recitoval herec Zdeněk Maryška. Později tyto texty dostaly knižní i rozhlasovou podobu a v roce 2024 se z nich stala nová, velká publikace Pekelnej pes má na mě vztek. S kamarády Michal natočil neoficiální album zhudebněných básníků Písně zoufalé noci (později remasterováno pro CD Utěšená krajina). V časopise Tvar publikoval překlady poezie Michaela Ondaatjeho, Richarda Brautigana a Charlese Bukowského.
2005
Pro účely absolventské práce Anny Friedové, studentky grafické školy ve Zlíně, napsal Michal básničky pro děti Kůň s modrýma očima. Knížečka adresovaná jeho malé neteři Sáře dostala podobu soukromého tisku. Na tomto základě později vyrostla knížka Nech ten mech. V Kalichu vyšla bichle Bob Dylan: Texty 1962-2001 (přeložili Gita Zbavitelová a Michal Bystrov). Trápení s knihou spojené asi nejlépe vyjádřila Alena Hrabíková v bakalářské práci z Jihočeské univerzity, když napsala: Původní nápad dostali Pavel Šrut a Michal Bystrov. Chtěli vytvořit paralelní překlad, nerýmované a doslovné podstročniky, které by čtenářům umožňovaly doplnit a vyvodit jejich vlastní, řekněme třetí text a význam. Z tohoto záměru ale sešlo a hlavním úkolem se stalo vysvětlení Dylana Čechům na podobném principu jako Hilského vysvětlení Shakespeara. Tím ovšem dostal celý příběh této knihy hořkosladký konec, jelikož ne všichni byli s tímto konceptem spokojeni a Michal Bystrov nakonec odstoupil od smlouvy. Nicméně se kniha setkala převážně s kladnými ohlasy a někteří textaři a překladatelé za její pomoci upravili své původní texty.
2006
Pro Volvox Michal přeložil tisícistránkovou Encyklopedii Beatles. V internetovém literárním magazínu Wagon uveřejnil překlady básní Kennetha Rexrotha. Soukromě vydal první verzi své sbírky Sebevražda čápem, o které básnířka Viola Fischerová napsala: Bystrovova poetika, jeho obrazivost, inteligence, moudrost a smysl pro humor a sebeironii, ve spojení s vytříbenou hudební básnickou formou, by mohla, jak doufám, nejen rozvířit hladinu současného mladistvého básnictva (s výjimkami), leč i hodně mělké kaluže většiny textařů (s výjimkami). Mirek Kovářík mu v rozhlase na Praze věnoval Zvukový almanach Zeleného peří. Na CD Jak chutná láska plzeňské jazmanky Vlaďky Bauerové se objevila písnička s jeho textem Neskončí. Melodii složila Tereza Staňková (časem spolu napíšou ještě další skladby, například Noční zpovědníky nebo Po zkoušce sboru). Pro Vlaďku bude Michal rovněž psát dál: otextuje jí swingové hity Niny Simone, Billie Holidayové, Elly Fitzgeraldové či Bessie Smithové.
2007
První řádné zaměstnání v domácím zpravodajství Hospodářských novin. V srpnu svatba v zahradě Sázavského kláštera. S Janem Řepkou začal Michal v kavárně Pod Vesuvem pořádat Karlínský Open Mic (později Vinohradský Open Mic a ještě později Open Mic Potrvá). U Volvoxu vydal překlad knihy Pink Floyd 1964-1974 s exkluzivní předmluvou od Arthura Browna. Sám s kytarou natočil Písničky do deště a s kapelou Strašidelná loď nahrál desku Nespouštěj oči z trati. 13. ledna mělo na rozhlasové stanici Vltava premiéru jeho literárně hudební pásmo na motivy textů starých bluesmanů Blind Lemona Jeffersona, Blind Willieho McTella a Roberta Johnsona. Pořad s názvem Pekelnej pes má na mě vztek vycházel ze sbírky Blues na rozcestí a byl odvysílán v rámci pravidelného nedělního cyklu Sladké je žít. Režírovala ho Hana Kofránková, která rovněž četla komentář. Texty na pomezí básní, písní a překladů, doprovázené původními nahrávkami ze třicátých a čtyřicátých let, recitovali Zdeněk Maryška a Jan Vlasák. 22. února se ve vysočanském kulturním domě Gong konalo semifinále soutěže Česko hledá písničku. Michal se dostal do finále, soutěž vyhrál jistý Xindl X. Společnost EMI vydala CD 50 miniatur, obsahující krátké skladby od pěti desítek českých písničkářů. Album produkoval Zdeněk Vřešťál a zařadil na něj i Michalovu píseň Močály na slova básníka Františka Branislava. V červenci odstartoval v magazínu UNI seriál Příběhy písní, v němž Michal pro sebe i čtenáře odhaloval zapomenuté historie známých zlidovělých skladeb. V nakladatelství Dybbuk vyšla Antologie české poezie 1986-2006, v níž je Michal zastoupen pěti básněmi. V Hostu tehdy napsali: Skutečných objevů je minimálně: Ladislav Puršl, Michal Bystrov, Jan Borna, tím výčet pomalu může končit.
2008
Poslechové diskotéky v čítárně Unijazzu. Narození prvního dítěte. Michal začal pracovat jako hudební redaktor v Pražském deníku, což mu vydrželo dva roky. Cykly básní Dvanáct a Blond kytka pro blond holku.
2009
V nakladatelství Galén vyšla kniha Příběhy písní – díl první. Svými vzpomínkami do ní přispěli Jiří Černý a Eduard Krečmar. Úvodní dobrozdání napsal Josef Škvorecký. Časopis Host napsal: Knížka v grafické úpravě Bedřicha Vémoly aspiruje na jeden z počinů roku. Narození druhého dítěte. Skupina Tajné slunce vydala album Ty nepoletíš! s písničkou Svíčková, ve které Michal hraje na harmoniku. Jiří Šlupka Svěrák zhudebnil jeho báseň Blues o řetězu.
2010
Nové kolo psaní pro Lidové noviny. Samopal s názvem Otevřený dopis pro Adama a 4 stěny. Pořady Hvězdy v polostínu a Bluesoví písničkáři na Radiu Folk. Příběhy písní se dostaly do užšího výběru cen Nejkrásnější české knihy roku 2009 v kategorii Cena ministra kultury. V antologii …a to je blues vyšly Michalovy variace na texty Roberta Johnsona. Jáchym Topol o nich v recenzi poznamenal: Ne, takhle přímo na komoru domácí autoři blues zatím nepíší. Smrt otce. Michal vstupuje mezi Osamělé písničkáře. Pro Reader’s Digest sestavil třídílnou kompilaci České populární hity 1961-1989. V Unijazzu pořádal cyklus poslechovek Co v rádiu neuslyšíte. V říjnu vydalo nakladatelství Galén jeho překlad knihy Howarda Sounese Down The Highway – Život Boba Dylana. V anketě Kniha roku LN pro ni hlasoval třeba Vladimír Merta. A Josef Rauvolf napsal: Ve své kategorii představuje Sounesova kniha asi opravdu poslední slovo. V prosinci skončil v UNI seriál Příběhy písní, který se na stránkách tohoto časopisu pravidelně objevoval od července 2007, tedy tři a půl roku. Za tu dobu zde vyšlo čtyřicet čtyřstránkových kapitol.
2011
Příspěvek ve sborníku k 75. narozeninám Jiřího Černého. Knížku Po stopách Velkého Mokasína připravil Vojtěch Lindaur a vydal ji Galén. Dočasné zaměstnání v české redakci Radia Praha (Český rozhlas 7). Tamtéž pořad Hudební neděle (prvním hostem byl Xindl X, následoval Jiří Černý nebo Jan Burian). V červnu vyšlo první číslo bluesového magazínu Crossroads, do jehož redakčního okruhu Michal patřil. Z krátké spolupráce s Rádiem Česko zbylo několik dílů nedělního pořadu Music Bar (rozhovory s Janem Vodňanským, Vladimírem Mišíkem, Vojtou Lindaurem a dalšími). V nakladatelství Ševčík vyšel Michalův překlad knihy Když po Zemi kráčeli obři – Příběh Led Zeppelin. Publikace se dočkala nadšených recenzí, podle Ondřeje Konráda dokonce v lecčem překonala slavné Kladivo bohů. V Galénu vyšla kniha Příběhy písní – díl druhý. Svými vzpomínkami do ní přispěli Jiří Suchý a Miloň Čepelka, úvodní dobrozdání napsal Jiří Černý. Vladimír Vlasák tenkrát v MF DNES zauvažoval: Písně vlastně autorovi poslouží jen jako jakási optická čočka, ve které se všechny linie směřující k jejímu vzniku protnou. I proto se Příběhy písní čtou skoro jako historické či hudební detektivky. Nikdo v Česku je zatím tak důsledně, detailně či zajímavě nezpracovává jako Michal Bystrov. Možná tím založil speciální literární žánr.
2012
V lednu se v dejvické kavárně Potrvá konal jubilejní 50. Open Mic – akce, kterou Jan Řepka s Michalem založili o pět let dříve. K hostům ten večer patřili Zdena a Jiří Tichotovi, Vladimír Merta a francouzský šansoniér Joel Bros. V Café Fra se konal křest kulturně-literární revue Pandora na téma Dětství, kde Michal účinkoval spolu s Petrem Niklem. Než akce skončila, dohodli se ti dva, že by bylo pěkné udělat dohromady knížku pro děti. Také už tušili, že se bude jmenovat Nech ten mech. V Galénu vyšlo DVD Jiřího Šlupky Svěráka a skupiny Nejenblues s názvem Salmovská 21. 6. 2010, k němuž Michal napsal sleevenote a na kterém se objevila jeho a Šlupkova písnička Blues o řetězu. V televizním pořadu Třistatřicettři si Michal povídal s Janem Lukešem a Janem Schmidem o Příbězích písní i všech dalších knížkách z vlastní zahrádky. Sbírka Blues na rozcestí z roku 2007 vyšla znovu v elektronické podobě jako bonus magazínu Crossroads. V srpnu byl Michal hostem pořadu O češtině. Pepa Streichl zveřejnil nahrávku bluesové písničky Dneska pozdě k ránu, složené na Michalův text. Vladimíru Bystrovovi ml. se v Anglii podařilo vypátrat hrob jeho a Michalovy prababičky Louisy Johnsonové, rozené von Kreisler, následně Missievitch. Místo jejího posledního odpočinku se nachází jihozápadně od Londýna. Tím začalo dlouhé a plodné pátrání po ostatních příslušnících tohoto rusko-anglického šlechtického rodu. Mezitím vjelo na oblohu Ďáblovo stádo – výjimečný projekt bubeníka Davida Landštofa (Xindl X, Lenka Dusilová, Druhá tráva) a jeho přátel a kolegů, od Radůzy přes Anetu Langerovou až po Luboše Novotného a v prvé řadě Wabiho Daňka. Michal spáchal text v bookletu alba Wabi & Ďáblovo stádo včetně stručných historií některých skladeb, které už předtím z gruntu rozebral v knížkách ze série Příběhy písní. V listopadu začal psát pod vedením Vojty Lindaura pro časopis Rock & Pop. Vyšlo poslední číslo časopisu Crossroads, do kterého rok a půl také pravidelně psal. V prosinci vydal Galén v Michalově překladu knihu Paul Simon od Marka Eliota.
2013
Cyklus básní Zima za průhlednými záclonami. Pořad Zpěváci mezi nebem a peklem na Radiu Folk. Minutová hra Holmesovo podruhé pro ČRo Vltava – v parodii na detektivky A. C. Doyla, režírované Hanou Kofránkovou, účinkovali Viktor Preiss v roli Sherlocka Holmese, Otakar Brousek st. v úloze dr. Watsona a Blanka Bohdanová v roli hraběnky. V nakladatelství Ševčík / BETA Dobrovský vyšel Michalův překlad knihy Freddie Mercury – The King Of Queen. Koncem roku vzniklo čtyřpísňové EP Whiskey Jam. Po většinu roku Michal pracoval jako redaktor kulturní rubriky Lidových novin.
2014
Spolupráce s webem Aktuálně.cz. Cykly básní Sade, lesy, zahradnictví a Vzteklej pes. Michal se objevil v dokumentu Proti proudu o životě písničkáře Jiřího Smrže. Vznik alba Wabi & Ďáblovo stádo – Příběhy písní, na jehož dramaturgii se podílel a kde si kromě Wabiho Daňka a Radůzy zazpíval také Jaromír Nohavica. V naklatelství Meander vyšla sbírka Nech ten mech, Michalovy básně pro děti s ilustracemi Petra Nikla a předmluvou Daniely Fischerové. To vše v grafické úpravě Zuzany Lednické ze Studia Najbrt. Publikace se stala Nejkrásnější českou knihou roku 2014 v kategorii Literatura pro děti a mládež. Recenzenti pěli: Sláva! Přeci další autor, který si hraje, rozumí dětské duši, je vtipný, ale nesnaží se dětem podlézat, ukazuje krásu jazyka jako nástroje, s nímž dokážeme čarokrásné divy, když se ho naučíme vnímat a začneme si s ním hrát.
2015
Začátek dlouhodobé úzké spolupráce s časopisem Reflex a počátek dvouletého psaní pro časopis Reportér. Cykly básní Prahoznámá postava a Šrám na kytaře. Michal se objevuje v Čítance pro 5. ročník. V Galénu vyšla poslední část knižního projektu Příběhy písní – Díl třetí. Svými vzpomínkami do ní přispěli Jiří Suchý či Mirek Skunk Jaroš, autor zlidovělého textu k písni Montgomery. Pan Suchý o knížce napsal: Zpívat písničky a nic o nich nevědět je normální. Činí tak miliony lidí. Ti hloubavější se třeba ptají, kdo tu píseň složil. Pak jsou tu ještě hloubavější, kteří chtějí mít tušení, o čem ta píseň vlastně je. A pak je tu Michal Bystrov, který potřebuje vědět o písni všecko. To je první věc hodná obdivu. Ta druhá je to, jak se se svým poznáním dovede podělit. Jak nás dovede zahltit fakty, že se nestačíme divit. A i když jsme neměli v úmyslu se písničkou zaobírat, zaobíráme se. Protože řádky jeho knihy si nás přitáhnou. Ondřej Bezr v LN dodal: To, k čemu Michal Bystrov ve svých knihách dospívá, je někdy skutečně fascinující. Společně s Vojtou Lindaurem, Ivanem Ivanovem a dalšími kolegy Michal ukončuje spolupráci s magazínem Rock & Pop a stojí u vzniku nového magazínu Rock & All. V Galénu vychází jeho překlad knihy Bruce Springsteen – Není to jen rock’n’roll. Tomáš S. Polívka o ní na webu Novinky.cz píše: Kniha patří v podžánru biografií rockových muzikantů k výjimečně kvalitním dílům. A Jiří Černý v rozhlasovém Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře, v němž často cituje Michalovy překlady textů angloamerických písničkářů, upřímně hlásí: Tak jsem zas jednou kvůli stejné knížce šťastný a zároveň nešťastný. Protože jsem se těšil na každou novou stránku a teď už jsem všechny přečetl. Je o Brucovi Springsteenovi, napsal ji Marc Dolan a nazval Není to jen rock’n’roll. Knížku výborně přeložil Michal Bystrov, včetně názvů všech písniček, a opatřil ji i poznámkami zasvěcujícími čtenáře do amerického prostředí. Že autor Marc Dolan pochází stejně jako Springsteen z New Jersey, znamená pro styl knížky mnohem míň než Dolanova profesura anglického jazyka, amerických studií a filmové vědy na Městské univerzitě v New Yorku. Jeho pedagogické návyky mu přinejmenším umožňují nahlížet na svého rodáka ze všech možných stran a nebýt závislý ani na uznávaných rockových časopisech a jejich autorech.
2016
Na dvojalbu Kluci, poslední písničku! se dočkaly resuscitace skladby z repertoáru bigbítové kapely Dobrovolná revue, v níž Michal účinkoval mezi lety 1998 a 1999. V pořadu ČT Planeta YÓ se probírala knížka Nech ten mech. V pořadu ASAP Michal hovořil o Nobelově ceně pro Boba Dylana. V Galénu vyšla antologie Od samomluvy k chóru aneb Písniček se držte! s podtitulem Čtení o české lidové a zlidovělé písni. Obsáhlý výbor, jehož název i podtitul vycházel z úvahy Františka Halase, byl ojedinělým pokusem podat podat širší čtenářské obci podrobnou zprávu o proměnách vnímání tématu české lidové a zlidovělé písně v literatuře a publicistice posledních dvou staletí. V Reflexu napsali: Tisíc zajímavostí v té knize najdete a na tisíc písniček si vzpomenete. Jiří Černý pro publikaci hlasoval v anketě Kniha roku LN a v Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře o ní řekl: Publicista, písničkář a překladatel Michal Bystrov ve své knize opět pro širší veřejnost odkryl, jak už se stává jeho dobrým zvykem, co by jinak většině z nás zůstalo schováno ve starých novinách, zpěvnících a vzpomínkových knihách. Vrátil se až do počátku 19. století k Čelakovskému i Erbenovi a došel až ke Skácelovi, Škvoreckému, Jiřímu Suchému, Hutkovi, Vladimíru Mertovi nebo k básníkovi mého mládí Jaroslavu Seifertovi. Pro mě Bystrov objevil třeba Seifertovy dojmy a vzpomínky, které v roce 1991 uchoval redaktor brněnského rozhlasu Antonín Jančík v Národopisné revui.
2017
Konec psaní pro časopis Rock & All a počátek krátkého přispívání do internetového magazínu Tři veteráni. Start dvouletého působení na pozici redaktora zahraničního zpravodajství centrální redakce Deníku. Cyklus básní Sedm dní (krát šest). Michal je zastoupen ve sborníku Jablkoň po čtyřicítce. V červnu uvádí v kavárně Caféidoscop besedu s textařkou Jiřinou Fikejzovou, které napsal sleevenote k supraphonské kompilaci písní na její texty Řekni, kde ty kytky jsou. Rovněž patří k hostům oslavy devadesátin Jiřiny Fikejzové ve Viole, kteroužto akci odvysílal Český rozhlas. Booklet CD zahrnoval gratulace Jiřího Suchého, Marie Rottrové, Marty Kubišové, Evy Pilarové, Karla Gotta a dalších zpěvaček a zpěváků. Nové nastartování svého hudebního já Michal deklaroval vydáním – už oficiálního – sólového alba pro dvanáctistrunnou kytaru O den starší, o dům dál a dvojalba raných folkrockových pokusů Když neumřeš včas – Písničky z prvních pětadvaceti let. Milan Tesař v Radiu Proglas referoval: Mezi českými (nejen) hudebními publicisty je Michal Bystrov jeden z nejerudovanějších. Má načtenu obrovskou spoustu knih od poezie přes prózu po historickou a jinou odbornou literaturu, v češtině i angličtině. Své znalosti i schopnost vyhledávat a třídit informace zúročil v mnoha časopiseckých článcích i v hodnotných knihách, z nich mám nejraději trilogii Příběhy písní. A v neposlední řadě je Michal Bystrov také básník a písničkář. Písničkář, který zdárně balancuje mezi vlastním osobitým jazykem a trefným a účelným využíváním klišé folkového a bluesového žánru. Jsou to vlastně písně, které by mohly znít v šedesátých letech podobně jako dnes. Písně zbavené jakéhokoli časového atributu. Michalovi, který umí pracovat s jazykem, se daří propojit obrazy z českého života se scenériemi a situacemi načtenými nebo vysněnými, aniž by vždy byla jasná hranice mezi těmito světy. V prosinci vyšla kniha Neučesané vzpomínky Vladimíra Bystrova, v níž má Michal roli editora. Bezmála tisícistránková publikace přinesla shrnutí půlstoleté tvorby významného novináře, překladatele, pedagoga a zakladatele výboru Oni byli první. Vznikla na základě nedokončených pamětí Michalova táty a byla doplněna o velké množství archivních materiálů z jeho pozůstalosti. Mnohé z těchto dokumentů byly publikovány vůbec poprvé – například protokol z moskevského procesu s Vladimírovým otcem Nikolajem, odsouzeným za „protisovětskou činnost“ na deset let nucené práce v sibiřském GULAGu, jeho dopisy z lágru a zoufalé, leč neúnavné apely Nikolajovy ženy na zástupce československé vlády. Rovněž zde byl poprvé v celém rozsahu uveřejněn zakázaný rozhovor s Janem Werichem z roku 1959 (včetně jeho zvukové podoby, která vyšla jako příloha knihy na CD Jan Werich o satiře). Petr Zídek v Lidových novinách uvedl: Neučesané vzpomínky jsou svědectvím o dramatickém životě a jeho otisku ve svébytném díle, které by nemělo zapadnout. Je to kniha mimořádná již v tom, že v ní syn edituje tvorbu svého otce a doplňuje mnohé z toho, co otec již nestihl dodělat. „Můj otec byl houževnatý a urputný,“ píše v úvodu Michal Bystrov. Kniha je dokladem, že jablko nepadlo daleko od stromu.
2018
Počátky bezmála tříletého působení na postu vedoucího kulturní rubriky centrální redakce Deníku (2018-2020)
2019
Prvního ledna vydal Michal album Cardenio – nahrávku nočních koncertů pro dvě šestistrunné kytary. V Reflexu vyšla Causa Vladimír Bystrov z pera Hany Benešové. Součástí čtyřstránkového materiálu byl rozhovor s Michalem Bystrovem, části posledního interview s jeho otcem a také plno unikátních fotografií. Vznik cyklu nonsensových básní Potkal Špringštajn Silvrštajna, inspirovaných poezií Shela Silversteina. Cyklus básní Autobus do Hyde Parku. V dubnu vydal Galén knihu Příběhy spadlé pod stůl (a zametené pod koberec). Pistolník z Divokého západu, ze kterého se vyklubal ruský šlechtic; country-bluesový zpěvák, z něhož se v Africe stal bájný polobůh; excentrický lékař, uchovávající tělo své zesnulé dcery v jeskyni ve skleněném válci… Michal si posvítil na málo probírané kapitoly z relativně nedávné historie. Šel po stopách výrazu „soudce Lynč“, zmapoval pokusy o odsun Afroameričanů ze Spojených států, popsal zvěrstva páchaná v Kongu koncem 19. století a jejich překvapivý ohlas v literatuře. Zabýval se původem dodnes živých mýtů (ďábel na rozcestí, zabiják bláznů). Nabídl pravděpodobné vysvětlení záhadné smrti Edgara Allana Poea, pustil se do obhajoby údajného defraudanta a pozdější spisovatelské hvězdy O. Henryho a popřel legendu o nespravedlivém zacházení s umírající císařovnou blues Bessie Smithovou. Knížka, která vznikla z čiré zvědavosti, chtěla čtenáře strhnout, pobavit – a také trochu vyděsit. Stanislav Šulc o ní v Deníku napsal: Zkuste si to vygooglovat. Nejde to. Zároveň se nemusíte bát suché historické studie. Autor nezapře novinářského ducha, všechny historky vypráví velmi atraktivně, svádí textem. A čtenář si tak podobně jako u skvělého seriálu večer říká, ještě jeden příběh a už půjdu spát. Ale povede se mu to, když mu další kapitola odpoví na otázku, kdo byl vlastně proslulý soudce Lynch? V edici České televize vyšel třetí díl knihy Čechoslováci v gulagu. Jedna z kapitol byla věnována Michalovu dědovi, ruskému emigrantovi a československému občanovi Nikolaji Bystrovovi. V srpnu Michal zveřejnil na webu Bandcamp celý svůj písničkový archiv – patnáct let hraní, radosti i starostí. Sólové i kapelové záznamy, remasterované, pečlivě vybrané a seřazené. 75 profesionálně natočených tracků dostalo název Písničky do deště a jiné nahrávky z let 2004-2018. Na albovém kompletu zesnulého písničkáře Josefa Streichla (Streichl) se objevila Pepova a Michalova písnička Dneska pozdě k ránu. V roce 2013, těsně před svou smrtí, o ní Pepa napsal: Mám tři knihy, které beru skoro jako své bible. Z toho dvě se týkají Michala. Moc se mi líbí jeho překlady bluesových textů starých bluesmenů a jeho vlastní variace na bluesové téma. A právě svými texty mě Michal donutil k tomu, abych se zamyslel nad vlastními bluesovými texty a začal přemýšlet o tom, jak do nich dostat archaičnost bluesmanů. A přemýšlím pořád! Ale vyšel jsem tomu přemýšlení trochu vstříc a požádal Michala o texty pro mě. Po delší době to vyšlo a Michal mi poslal text Dneska pozdě k ránu, který jsem si dovolil upravit sobě tak říkajíc do huby. Napsal jsem si k němu hudbu a mám dojem, že z toho vznikla krásná píseň.
2020
Michal se stává redaktorem a hlavním rozhovorářem magazínu Víkend Deníku. Rovněž vstupuje do Českého PEN klubu. Vydání archivních kapelových nahrávek The Worst Of Michal Bystrov & Friends. V Deníku odstartoval seriál S písničkou na rtech, pojednávající o historii a vzniku starých českých zlidovělých skladeb. V únoru vzniká obsáhlá kniha básní Všechna hvězdná znamení. Žánrově rozevlátý soubor představuje Michalovu tvorbu v celé její šíři: od milostné poezie (Noční kouzlo, Rychlík do horečky) přes sarkastický, někdy černý, jindy růžový humor (Sade, lesy, zahradnictví) až po lehce nostalgické rozjímání o rodném městě (Prahoznámá postava) či naopak intenzivní hřímání ve volném verši (Vzteklej pes). Najdeme tu básně o narození dítěte (Blond kytka pro blond holku) i o smrti otce (Zima za průhlednými záclonami), říkanky pro malé neteře, dceru a syna (Kůň s modrýma očima, Všechna hvězdná znamení), ale také zběsilý nonsens podvratného charakteru (Potkal Špringštajn Silvrštajna). Výsledkem je to, čemu autor s oblibou říká „organizovaný chaos“. Básnířka a kritička Jitka Srbová v časopise Tvar hlásí: Strofy si ten drzoun váže s takovou lehkostí, jako by mu v jednom uchu bydlel Skácel a ve druhém… Ne, to se přece autorům nesmí dělat, lepit na ně cizí slavná jména! Ale toho Skácela už tu nechám, vlezte mi na záda. Důležitý je Bystrov – něžný pozorovatel v textech, jejichž čtenáři by třeba mohly (a měly!) být vaše děti. Anebo děti ve vás: „V noci jsou všechny věci jiné / dům je jak tajuplný hrad / ty si však můžeš se svým stínem / do rána povídat a hrát.“ Kromě textů plných jiskřiček najdete tu spoustu blues. Chlapská touha nebo beatnická melaina cholé ze zahrádky staré putyky – a všechno trochu zahozené jako noc, která nevyšla. V červenci Michal realizoval sólové CD Drahá šelmo, ovlivněné zasněženým tichem Jizerských hor, ale i ozvuky nočních rendez-vous na pražském nábřeží. V říjnu vydal u Galénu v grafické úpravě Karla Halouna a s předmluvou Jiřího Černého knižní rozhovor se zpěvákem Michalem Prokopem, nazvaný Ztráty a návraty. (Knihu oba pokřtili s Martinem Němcem a Michaelem Kocábem na festivalu Krásný ztráty.) Tomáš S. Polívka v časopise UNI konstatoval: Když se na dvou pólech knižního rozhovoru potkají dva talenty, „příjemně nepřekvapí“, že svazek přečtete jedním dechem. I znalec zpěvákova „života a díla“ se dozví mnoho nového. A o reáliích, o kterých jste si mysleli, že je dobře znáte, si uděláte mnohem plastičtější obrázek. V listopadu spatřila světlo světa další hudební biografie: Dvanáct strun Karla Zicha s doprovodným CD Sám se svou kytarou, plném raritních nahrávek ze zpěvákovy pozůstalosti, ovšemže jen s dvanáctistrunkou. Michalovými spoluautory zde jsou Marta Bystrovová (jediná kniha, kde se syn a matka autorsky potkali) a specialista na šlechtický rod Bořků-Dohalských Zdeněk Hazdra. Karel Zich na stránkách této knížky ožívá ve vyprávění obou jeho žen, Nataši a Jany Zichové, dětí Adély a Karla i švagrové Dagmar a synovce Otakara. Historii rodu Zichů osvětluje Karlova sestra Marie Bořek-Dohalská. O Karlově profesním životě promluvili Jiří Černý, někdejší šéf kapely Flop Michal Pavlík, zpěvačka Lenka Filipová, hudebník a pedagog Jiří Hlaváč a textař František Novotný. Zichovým začátkům ve skupině Spirituál kvintet i jeho návratu k témuž souboru po sametové revoluci byly věnovány obsáhlé rozhovory s Jiřím Tichotou a Dušanem Vančurou. To vše doplňuje více než dvacet kratších vzpomínek Karlových přátel a souputníků včetně Jiřího Bělohlávka, Jiřího Pavlici, Petra Jandy, Marty Kubišové, Michala Prokopa či Zuzany Michnové. Tomáš S. Polívka v recenzi přiznává: Zjistil jsem pokusem na vlastní osobě, že kniha stojí za přečtení a CD za poslech. I když vám třeba to nejnápadnější ze Zichovy kariéry v lepším případě nic neříká, v horším leze krkem. Krom toho, že dílko umožňuje podívat se na zpěváka především z jiné stránky než z té popově bezpohlavní, nabízí k pochopení i řadu dobových reálií. Navíc svazek potěší už tím, jak objektivní, zasvěcenou, profesně kvalitní a zároveň chápavou a „láskyplnou“ práci odvedli autoři i dotazovaní. O Vánocích vyšlo album Osamělých písničkářů s názvem Šťastné a osamělé. Deska finišuje Michalovou nahrávkou šumavské koledy Když panna Maria.
2021
Velký rozhovor v Ravtu s Olgou Stehlíkovou. Několikerá účast v pořadu ČRo Vltava Akcent: dvakrát s Pavlem Klusákem na téma Písničkáři, dvakrát s Josefem Rauvolfem k osmdesátinám Boba Dylana. Zastoupen několika rozhovory ve sborníku Blues Alive 25. V červnu vzniklo CD Ty jsi má smršť, teprve druhé album skupiny Strašidelná loď, které se zrodilo dlouhých čtrnáct let po předchozí nahrávce Nespouštěj oči z trati. V písničce Tam, kam s tebou nemůže už vůbec nikdo jít si Michal zazpíval se svou dcerou Annou. V červenci bylo na festivalu Šrámkova Sobotka uvedeno literárně hudební pásmo Michala Bystrova, Jiřího Šlupky Svěráka a Hany Kofránkové Von se rozzlobil, orláb sobě vzal. V srpnu vyšlo u Galénu sto Michalových sloupků z oblasti kultury a ponejvíce hudby. Text knížky Láska, mír a jiná klišé doprovázejí ilustrace klasika kresleného humoru Miroslava Bartáka. V září proběhla na festivalu Svět knihy společná autogramiáda s Michalem Prokopem.
2022
Poslechové večery v klubu Kaštan s názvem Hvězdy v polostínu. Tamtéž odstartoval cyklus večerů Příběhy písní LIVE, kde Jiří Šlupka Svěrák hraje a zpívá a Michal Bystrov vypráví (a zpívá). V dubnu spatřilo světlo světa album Samota rozkvetla. Nejstarší nahrávka pocházela ještě z doby před covidem, nejnovější se vztahovala k válce na Ukrajině. Samota proklamovaná v názvu se ukázala být pouze částečnou vzhledem k přítomnosti milých hostů (Marek Dusil, Jan Řepka, Filip Pýcha). V květnu vyšla u Galénu Michalova kniha J. S. Machar: Černovid. Obsáhlý výbor z kompletní tvorby tohoto výrazného prozaika, básníka a politika se k čtenářům dostal osmdesát let po Macharově smrti. V červnu vzniklo album archivních nahrávek zhudebněných básníků Utěšená krajina. V září vyšla v edici Pangea nakladatelství Dobrovský Michalova kniha Waldemar Matuška – Snům ostruhy dát. Publikace vydaná v roce nedožitých devadesátin jednoho z nejlepších českých zpěváků mapuje Matuškovy osudy od útlého dětství a přináší nový pohled jak na jeho poněkud tajemné začátky, tak na pozdější úspěchy doma i v zahraničí a následný odchod do Ameriky. Knížka vznikala za aktivní účasti Olgy Matuškové a ihned po vydání se stala bestsellerem. Ondřej Bezr v Lidových novinách napsal: Bystrov má to, čemu se krásným českým slovem říká „sicflajš“. Tedy autorskou trpělivost. Schopnost, sílu, ochotu a asi i vyslovenou potřebu rozkrýt pozadí a kořeny tématu, které si zvolí, neváhá tomu obětovat spoustu času i energie. Co využil při psaní knih o písních, nyní aplikoval na život zpěváka, který byl za svého života enormně populární a jeho písničky (tedy – písničky z jeho repertoáru, abychom byli přesní) dodnes žijí nejen na hudebních nosičích a rozhlasových vlnách, ale i tou asi nejintimnější formou: lidé si je zpívají, ať už u táboráků, nebo v hospodách. Přistoupit k někomu tak známému coby autor životopisné knihy chce dost odvahy. Už proto, že je nutné najít cestu, po které se při výzkumu životních peripetií objektu vydat ještě předtím, než se začne psát. Bystrov nepominul nic podstatného. Klíč k Matuškově povaze, k mnoha jeho životním činům, hledá už v mládí, v době předsemaforské. Mluví o okolnostech jeho pozice na české scéně v kontextu dobového politického marasmu, a tím vysvětluje mimo jiné i jeho důvody k emigraci, která leckomu v roce 1986 připadala nepochopitelná. Píše i o jeho soukromém životě – ale nikdy „nedrbe“. Jeho kniha je cenná seriózností, obsažností, poctivostí. A také zřetelnou láskou k Matuškovi. 21. listopadu mělo na stanici ČRo Vltava premiéru pásmo Černovid. Rozhlasovou antologii založenou na poezii a vzpomínkách J. S. Machara připravil Michal Bystrov na základě svého knižního výboru v režii Petra Mančala. Účinkovali Petr Lněnička, Michal Bystrov a Miroslav Hruška. Taktéž v listopadu se objevila na pultech Michalova šestisetstránková publikace Od Armstronga k Bécaudovi – Legendy světové hudby v Československu (Jak nás změnily a my změnili je). Kniha, na níž autor pracoval přes deset let, není pouhou rekonstrukcí dvacítky návštěv legendárních světových hudebníků v Československu mezi lety 1928 a 1989. Vyprávění o těchto (mnohdy rozporuplných) umělcích, kteří přišli doslova z jiné reality, na chvíli zakusili zdejší skutečnost a museli se s ní vnitřně vyrovnat, má mnohem širší společenský, kulturní i politický přesah. Jindřich Göth v MF DNES referoval: Hudebník, básník, překladatel a publicista Michal Bystrov mapuje koncerty „západních“ hvězd na území tehdejší Československé socialistické republiky. Zajímá ho přitom nikoliv jen samotný koncert, ale také co mu předcházelo a co následovalo. S archivářskou pečlivostí a stylistickou vytříbeností charakterizuje atmosféru doby, připomíná tehdejší rozhovory, některé výroky uvádí na pravou míru s přihlédnutím k době a místu, v nichž vznikaly. Takto vyčerpávajícím a přitom strhujícím a čtivým způsobem popisuje několik českých koncertů francouzského šansoniéra Gilberta Bécauda, zachmuřeného a vždy v černém oděného desperáta Johnnyho Cashe, jazzové miláčky Louise Armstronga a Duka Ellingtona, Yvese Montanda nebo rock’n’rollového výtržníka Johnnyho Hallydaye, po jehož vystoupeních v Plzni a Liberci začal v ČSSR hon na vlasáče. Ondřej Bezr v LN dodal: Před nedávnem jsme na tomto místě referovali o vydání knihy téhož autora Snům ostruhy dát, tedy zevrubné biografii Waldemara Matušky, a ocenili jsme zejména autorův „sicflajš“, tedy až badatelskou trpělivost, se kterou je schopen a ochoten svoje díla zabývající se hudební minulostí zdrojovat a vyhledávat neznámá či zapomenutá fakta o věcech, o nichž se můžeme domnívat, že je máme takříkajíc v malíku. Kniha Od Armstronga k Bécaudovi zachází v tomto ohledu svým způsobem ještě mnohem dál, neboť jen návštěvy malé části zde uvedených zpěváků a hudebníků patří k národně opečovávaným legendám. Podobně se vyjádřil Tomáš S. Polívka v UNI: Michal Bystrov už mnohokrát osvědčil, jak skvělým je hledačem zasutých informací z historie populární hudby, archivním molem či spíš chrtem běžícím po sebeslabší stopě a zároveň poutavým vypravěčem. Na jeho knižní sérii Příběhy písní se právem snesla záplava pochval. Ovšem veledílo (když se u nás napíše ‚veledílo‘, zní v tom často ironie, ale zde je to myšleno zcela vážně) Od Armstronga k Bécaudovi je ještě výjimečnější, a pro zkoumání kulturních souvislostí zásadnější než tematicky příbuzné Příběhy písní. Kniha vlastně naplňuje oblíbený reklamní slogan „dva v jednom“. Zaprvé jde o autorskou interpretaci tématu na základě výzkumu a zasvěceného vstřebání faktů. Zadruhé o důkladnou, do textů průběžně zapouštěnou antologii rozsáhlých dobových textů (reportáží, recenzí, rozhovorů, místo obvyklých krátkých citací a odkazů na obtížně sehnatelné prameny) i později shromážděných svědectví a vzpomínek aktérů a pamětníků. Až mikroskopická podrobnost, kumulování informací a sledování zdánlivě nedůležitých, dlouhých nitek souvislostí přitom nebrání spádu a čtivosti textů. Bystrov uvádí, že na knize pracoval déle než deset let. Pochopitelně vedle dalších povinností, ale ta nesporná pečlivost je znát a vyplatila se. Ale knihu, navzdory jejímu úctyhodně „biblovitému“ rozsahu a faktu, že jde o opravdu hutný zdroj informací, nebudete číst pracně a dlouho. Zhltne se jedním dechem. Zároveň věřím, že patří do kategorie knížek literatury faktu, ke kterým se lze i po letech vracet, a nejen kvůli oné faktografické hodnotě.
2023
Velký rozhovor pro vltavský pořad Vizitka. 22. května mělo na Vltavě premiéru pásmo Básně z londýnského metra. Verše jedenatřiceti básníků z antologie Poems On The Underground vybral a přeložil Michal Bystrov, režii měl Petr Mančal. Účinkovali Jana Stryková, Kajetán Písařovic, Michal Bystrov, Viktor Zavadil a Ivana Machalová. Náladu jednotlivých básní dokreslily jazzové skladby Davea Hollanda plus autentické zvuky z jednotlivých nástupišť, od různých hlášení přes hovory pasažérů až po buskery, ševel kolejí a kodrcání vlaků. 1. června 2023, přesně třináct let poté, co zemřel jeho otec, převzal Michal v Knihovně Václava Havla Cenu Miroslava Ivanova. Ocenění získal za knihu Od Armstronga k Bécaudovi. Tentýž den realizoval album archivních studiových i živých nahrávek Chci se propsat k ránu – Rarity a parity z let 2004-2020. V červenci pak vydal zbrusu nové album s názvem Tajný eso, založené na vzácném muzikantské souznění s jeho bývalým spolužákem z Ježkárny Martinem Hrubým, lídrem skupiny Bůhví. K dalším hostům na desce patří Marek Dusil, Lucie Rejchrtová a Martina Trchová, s níž si Michal zazpíval duet v písni Lamači srdcí stárnou. V říjnu byl Michal kmotrem alba skupiny Původní Bureš, v listopadu křtil album Jiřího Smrže. Od podzimu až do následujícího léta pořádal ve Studiu Paměť autorské večery Soul To Soul. Duše k duši, jeden na jednoho. Jeho partnery při těchto intimních vystoupeních byli postupně Ivo Cicvárek, Olga Stehlíková, Marek Dusil, Adam Rut, Jan Řepka, Jan Burian, Jiří Šlupka Svěrák a Fumas. V listopadu Michal hostoval na akci Jakuba Nohy Třicet let Nohabandu. I nadále se těší snesitelnému duševnímu zdraví, dál neochvějně tvoří a hoří pro muziku, noviny i knížky.
