Příběhy písní
– díl druhý
Michal Bystrov
Galén 2011
Jsou písně, které stojí za to poslouchat.
Jsou písně, o kterých stojí za to přemýšlet.
A jsou písně, u kterých stojí za to znát celý příběh.
První část zamýšlené trilogie spatřila světlo světa v roce 2009. Také v druhém díle se Michal Bystrov vydává po stopách skladeb, na jejichž původní smysl, osudy či autory se dávno zapomnělo. Na základě ověřených faktů líčí co možná nejpodrobněji a nejpravdivěji historii jejich vzniku, srovnává všechny známé teorie, upozorňuje na staleté omyly a vykresluje prostředí a situace, v nichž se jednotlivé písně zrodily. Zajímá vás, kdo byla skutečná dívka z Ipanemy, kudy teče Červená řeka, co se skrývá za mořem piva a jak se ocitl “známej lotr mexickej” na kopečku v Africe? V této knize najdete odpovědi.
Jiří Černý
O příbězích všech dvaceti písniček platí, že jsou to historie skoro detektivní. Naštěstí má jejich vypravěč velkou ctnost navíc: místo líčení, jak pátral, rovnou sděluje, co vypátral. Michal Bystrov je reportérem stejně poutavým jako elegantním.
Michal Bystrov, Radio Praha, 21. května 2011
Poslechněte si jakousi doušku k druhému dílu Příběhů písní, konkrétně ke kapitole o Václavu Babinském. Hledání a snaha o záchranu sošky vyhlášeného raubíře měly nečekaný happy end. Díky tomuto rozhlasovému příspěvku, vedení Musaionu a restaurátorům z Národního muzea se cenný artefakt podařilo vrátit do expozice na kynžvartském zámku a ukázat na výstavě v Kinského sadech v Praze. Hurá!
Jana Machalická, Lidové noviny, 22. prosince 2011
Jak to bylo s odrhovačkou o Babinském a proč se o něm zpívá jako o lotru mexickém? Nebo co má společného šanson Marlene Dietrichové Řekni, kde ty kytky jsou a Šolochovův Tichý Don? V druhém, ještě objemnějším díle úspěšných Příběhů písní nejen o tom čtivě i poučně píše Michal Bystrov.
Příběhy písní jsou téměř dobrodružným objevováním mnohdy až absurdních spojnic a konotací. Stejně tak jsou poutavou hudebně-literární topografií a v neposledním případě i zábavným opravníkem omylů. Autor nejenže poctivě kutá v pramenech a literatuře, ale také zvládá neobyčejnou epickou šíři, aniž by svým vyprávěním nudil, některé ,,příběhy” se čtou jako detektivka či špionážní thriller. Třeba jako peripetie kolem hitu El Condor Pasa Paula Simona a Arta Garfunkela. Písničkáři se totiž po vydání alba Bridge Over Troubled Water podivili, že to, co měli za ,,lidovku”, byla část zarzuely, kterou sepsali Peruánci Daniel Alomía Robles (hudba) a Julio Baudouin (libreto). Simon se nijak nebránil, ale stejně si to Jihoameričané vyložili ,,jako chamtivost a omezenost USA”. Ministr zahraničních věcí Bolívie kvůli písni psal i řediteli UNESCO s tím, že je třeba chránit i nehmotné kulturní statky. K tomu je ale třeba dodat, jak píše autor, že vojenská vláda dotyčného ministra kondora jako symbol ukradla Inkům a zneužila pro svou diktaturu.
Dokládá to i Operace Kondor, na níž participovaly pravicové vlády Jižní Ameriky, a ty si na své odpůrce rukavičky nebraly, o čemž svědčí i čísla – padesát tisíc zavražděných, třicet tisíc nezvěstných…
Tak vida, jedna romantická písnička, a kam až jsme se dostali. V knize je ovšem celkem dvacet příběhů, které se točí mnohdy velmi neuvěřitelnými zátočinami. Kdo by neznal song Marty Kubišové Dobrodružství s Bohem Panem (v originálu Greensleeves – Zelené rukávce). Jenže to není, jak se tradovalo, irská balada, ba ani skladba Jindřicha VIII., kterou měl napsat pro svou Annu Boleynovou, než ji poslal na popraviště. K tomu nám pak autor nabízí řadu půvabných detailů od dam, které byly ochotné laškovat s pány za časů Shakespearových na zeleném pažitě až po přímo úchvatnou bitvu vydavatelů ze 16. století. Ta byla vedena o textové varianty (včetně parodie) zmíněné dámy v zelených rukávcích.
Příběhy písní jsou ještě opatřeny desítkami pečlivě a nápaditě vybraných dobových snímků a reprodukcí různých dokumentů. A Bystrovovy rekonstrukce bouřlivého života starých songů mají ještě jednu přidanou hodnotu – vypovídají o některých méně známých zákoutích historie a nacházejí nové i nečekané souvislosti a paradoxy, čímž se vymykají z pouhého popisování kuriózních historek.
Radek Diestler, Crossroads, 17. ledna 2012
Kdybych měl tu knihu opsat jednou větou, sáhl bych po nedávno vydaném CD S Jiřím Černým na věčné časy a nikdy jinak a využil zdravici Pavla Vrby, význačný to zdroj inspirace a zábavy. „To je gejzír postřehů!“ zněla by ta věta (zasvěcené osoby by jistě dodaly „Marie, neber mi to víno!“)
Po nemalém – a povýtce zaslouženém – sukcesu prvního dílu „příběhů za písněmi“ se dalo čekat, že dřív nebo později přijde i druhý. A protože laťka vysoko nastavená se při druhém skoku jen nepatrně zachvěla, být autorem, vůbec bych se nežinýroval s třetím.
Jako milovníka starých tisků (řečeno s Dorotou Sayersovou) mne u Michala Bystrova fascinuje důkladná práce s (mnohdy těžko) dostupnou literaturou. Není to úplně normální ani u graduovaných historiků, natož u publicistů. A ve chvíli, kdy si pod prací s prameny leckterý expert představuje deset náhodně sebraných internetových canců spletených hladce obrace, zasluhuje tak poctivý přístup uznání.
Na těchto základech můžete stavět a vydat se na stopu příběhu. Oproti prvnímu dílu se rozšířil akční rádius: jestliže první písně s příběhem pocházely takřka výhradně z angloamerického prostředí, tentokrát se vypravíme třeba i do Brazílie a do Peru. Jako minule končí kniha jedním příběhem české písně, tentokrát asi nejpopulárnějším tuzemským prison songem o Babinském, s velmi překvapivým vysvětlením, co v té písni dělá kopeček někde v Africe (výklad mi připadne trochu přitažený za vlasy, ale za ten příběh, který následuje, přitažení stojí).
Příběhy nepostrádají nečekaná rozvinutí, zákruty a zastávky: tak třeba při stopování kořenů písně Oh My Darling Clementine se čtenáři najednou vynoří Joaquín Murieta, mexický desperát z období zlaté horečky v Kalifornii. Někdy jsou ty zlomy a odbočky pěkně záludné a terén, na kterém se čtenář pohybuje, stává se nepřehledným: pozorné a soustředěné čtení je žádoucí. Čímž ovšem nechci říci, že čtenáři jest obcovat s akademickým suchoprdem.
Za zmínku stojí i důsledná reflexe daných písní v českém prostředí. Autor dal prostor několika pachatelům českých textů, a na závěr v obsáhlém seznamu různých verzí té které písničky předložil i ty tuzemské. Dal by se jistě doplnit (třeba o verzi písničky Long Black Veil od skupiny Circus Prague, nebo o nečekanou úpravu písně Where Have All The Flowers Gone tuzemskými uctivači Miloše Frýby), ale ty úpravy by byly jen kosmetické.
Jak říkávávávával pan Vojtíšek, fotograf český – celkový dojem veskrze pozitivní.
Alexander Balogh, SME, 22. ledna 2012
Slávne muzikantské duo Simon & Garfunkel sa rozišlo v roku 1970 albumom Bridge Over Troubled Water, z ktorého sa dodnes predalo 25 miliónov. Je na ňom aj pieseň If I Could (El Condor Pasa), známa tiež v podaní Ymy Sumac, Plácida Dominga a ďalších vrátane Karla Gotta.
Zatiaľ samé známe fakty však obohacuje český hudobný publicista a hudobník Michal Bystrov v knihe Příběhy písní napríklad informáciou, že táto skladba o tri roky neskôr mala v organizácii UNESCO zohrať dôležitú úlohu pri presadzovaní myšlienky zachovávať aj nehmotné kultúrne dedičstvo národov.
„Na vine“ bol práve Paul Simon, ktorý v polovici 60. rokov načas odišiel od svojho kamaráta Arta Garfunkela a skúsil si v Európe sólovú dráhu. Na nej sa mu priplietla do cesty juhoamerická skupina Los Incas, u ktorej počul prekrásny motív, pripomínajúci let kondora, a po informácii, že ide o ľudový nápev, otextoval ho a po návrate do dua k Artovi zaradil do repertoára. Netušil však, že nejde o ľudovú pieseň, ale o časť rovnomennej peruánskej operety z roku 1913.
Neznámym osudom svetoznámych hitov (napríklad že pieseň My Bonnie nahrali Beatles v Hamburgu v roku 1961 ešte bez Ringa, pričom skladba bola slávna aj v ruskej verzii už v 30. rokoch zásluhou Leonida Uťosova), sa Michal Bystrov venuje systematicky, táto kniha je vlastne už „dvojkou“ jeho Príbehov piesní. Na vyše 400 stranách ponúka fundovanú podrobnú históriu ďalších 19 skladieb vrátane anglických textov a ich prebásnených prekladov, ako aj českých textov pre Matušku, Kubišovú, Hegerovú a ďalších spevákov, kompletnú celosvetovú diskografiu každej piesne a množstvo fotografií.
Vladimír Vlasák, MF Dnes, 23. ledna 2012
Jak vznikla skladba Řekni, kde ty kytky jsou, evergreen Červená řeka nebo loupežnický popěvek Na kopečku v Africe? Odpovědi nabízí kniha Michala Bystrova Příběhy písní 2, jež do detailů popisuje historii dvaceti skladeb.
Michal Bystrov, jinak také novinář, překladatel textů i biografie Boba Dylana a zároveň zajímavý písničkář, vlastně navázal na svůj předchozí svazek Příběhy písní 1. Ten mu vyšel v roce 2009 a získal solidní ohlas. Po nynějším druhém dílu, vydaném nakladatelstvím Galén, má časem následovat třetí pokračování.
Bystrovova takřka detektivní metoda se nezměnila. Autor dokáže píseň vystopovat až k jejím kořenům. Třeba Shenandoah znamená v indiánské řeči dcera hvězd, v pozdějších úpravách se za jménem skrývá konkrétní dcera indiánského náčelníka i název řeky. V říční verzi tuto píseň (Oh, Shenandoah) hrála už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let česká kapela Rangers.
Všechny souvislosti hudebního, historického či zeměpisného rázu, a že se jich váže ke každému songu mnoho, provází řada fotografií a ilustrací.
Výtečné je, že každá píseň má i svůj český překlad, který ctí její původní smysl. V závěru knihy autor nabízí různé přetextované české verze. Včetně proslulé domácí podoby skladby Where Have All The Flowers Gone? (Řekni, kde ty kytky jsou) od Jiřiny Fikejzové, známé z podání Marie Rottrové nebo Marty Kubišové.
Svou spirituální historii má hymnus Amazing Grace (Už z hor zní zvon), jejž počeštil textař Zdeněk Borovec pro Karla Gotta. A zlidovělá píseň Červená řeka, která pomohla ve startu kariéry Heleny Vondráčkové, se v originále jmenuje Red River Valley. Zpívá se mezi lidmi také jako Rodné údolí.
Nejde jen o domácí interpretace písní. Bystrov uvádí i četné zahraniční zpěváky, kteří v případě smutné balady Long Black Veil (Dlouhý černý závoj) tvoří poměrně dlouhý seznam. Patří sem například Johnny Cash, skupina The Band, Nick Cave And The Bad Seeds nebo irská kapela The Chieftains s Mickem Jaggerem. Za českou stranu píseň naposledy převzal Pavel Bobek.
Autor rozplétá i zvláštnosti v textech, třeba proč se v písni o Babinském objevuje Afrika, zatímco český loupežník je titulován jako „starej lotr mexickej“.
V Bystrovově podání se za většinou písní, jež pocházejí převážně z Velké Británie nebo Ameriky, vynořují celé úseky dějin nebo i neuvěřitelné lidské osudy, jež se promítly do songů třeba jenom vzdáleně. Písně vlastně autorovi poslouží jen jako jakási optická čočka, ve které se všechny linie směřující k jejímu vzniku protnou.
I proto se Příběhy písní čtou skoro jako historické či hudební detektivky. Nikdo v Česku je zatím tak důsledně, detailně či zajímavě nezpracovává jako Michal Bystrov. Možná tím založil speciální literární žánr.
Vladimír Hulec, Divadelní noviny, 24. ledna 2012
Řekni, kde ty písně jsou Jsou písně, které stojí za to poslouchat. Jsou písně, o kterých stojí za to přemýšlet. A jsou písně, u kterých stojí za to znát celý příběh… Právě těm je věnován cyklus publicisty Michala Bystrova Příběhy písní, který do roku 2010 vycházel v časopisu UNI a jejichž už druhý díl (první vyšel v roce 2009) vydalo nyní nakladatelství Galén. Autor se vydává po stopách dvaceti proslulých, vesměs zlidovělých songů a skladeb, mezi nimiž najdeme např. The Girl from Ipanema, The Partisan, El Condor pasa, Long Black Veil nebo Where Have All the Flowers Gone proslavenou folkovým zpěvákem Petem Seegerem a (v německé verzi jako Sag mir, wo die Blumen sind) zpěvačkou Marlene Dietrich. Zabývá se jak historickým pozadí textů, tak hudebními zpracováními a vývojem interpretací. Součástí jsou i – vedle původních – různé české překlady všech dokumentovaných písní. Jakýmisi „bonusy“ navíc jsou osobní vzpomínky Jiřího Suchého a Miloně Čepelky na vznik českých textů k písním Klementajn (Oh My Darling Clemetine) a Dobrodružství s bohem Panem (Greensleeves).
Tomáš S. Polívka, Rock & Pop, 1. února 2012
V úvodu 2. svazku věru dobrodružných příběhů, zápisů o pátrání po autorech a jejich pohnutkách či po historických předlohách známých písní Michal Bystrov uvádí, že není příznivec dvojek a trojek. Naštěstí ho nadšené přijetí první knihy osmělilo k pokračování, dokonce rozsáhlejšímu a rozmáchlejšímu co do žánrového záběru. Tentokrát se vypravil až do období renesance, aby poodhalil možný původ balady Greensleeves, často – a zřejmě mylně – připisované králi Jindřichu VIII. (Věděli jste, že už Shakespeare použil Zelené rukávce jako příklad protivné odrhovačky?) Vypátral, v jakém rozpoložení napsal Haven Gillespie text jazzového standardu That Happy Old Sun. Sledoval, odkud vyletěl ten zpropadenej kondor (El cóndor pasa). A zastavil se i ,,na kopečku v Africe, (kde) stojí stará věznice”. Pokud bude detektivní práce s archivními zdroji stále takhle pečlivá, jazyk odlehčený a přitom přesný, výklad poutavý a zároveň zasvěcený, může autor publikovat „životopisy” písniček do aleluja. Těším se na jakoukoliv trojku, čtyřku, desítku. Vždyť písní, jejichž příběh stojí za to vyprávět, je plný éter (aithér, nemyslím ten rozhlasový).
Jan Nejedlý, Nové knihy, ČRo 3 – Vltava, 2. února 2012
Nakladatelství Galén vydalo knihu Příběhy písní z pera novináře a muzikanta Michala Bystrova. Jde o druhý díl stejnojmenné publikace, která vyšla před třemi lety, a na níž by měl v budoucnu navazovat ještě díl třetí. Autor se zde vydává po stopách dvaceti songů, které u nás zdomácněly pod názvy Červená řeka, Klementajn, Dobrodružství s bohem Panem, Dívka z Ipanemy, Řekni, kde ty kytky jsou či třeba Má láska je za velkou louží. Ve skutečnosti však tvůrce při svém pátrání po osudu skladeb znovuobjevuje písní mnohem více, a také filmů, knih a hlavně skutečných lidských příběhů, které se k daným majstrštykům vztahují. S vervou průzkumníka vyvrací zažité omyly, připomíná zapomenuté autory, vykresluje kulturně-historické souvislosti. Řada písní má kořeny v Americe, a tak mezi tóny a texty tradicionálů či spirituálů ožívají reminiscence časů otrokářství, lynčování, války Severu proti Jihu či zlaté horečky. A jelikož písně často křižují svět křížem krážem, narazíme zde mnohdy na nečekané souvislosti. Například na to, jak brazilská bossa nova ovlivnila český muzikál Starci na chmelu, co spojuje Valčík na rozloučenou a zednářské rituály anebo proč se v odrhovačce o Babinském zpívá zrovna o Africe a jakým řízením osudu se z českého loupežníka stal „známej lotr mexickej”. Všechny tyto skutečnosti Michal Bystrov ovšem pouze nepopisuje, on o nich vypráví, vžívá se do svých hrdinů i do dobové atmosféry a vše navíc dokumentuje řadou unikátních fotografií a ilustrací. Kniha vychází v rámci muzikologické ediční řady nakladatelství Galén.
Jan Nejedlý, Mozaika, ČRo 3 – Vltava, 15. února 2012
Nakladatelství Galén vydalo druhé pokračování knihy Příběhy písní z pera novináře, hudebníka a básníka Michala Bystrova. Autor se zde opět vydává po stopách slavných songů, tentokrát například Červené řeky, Klementajn, Dívky z Ipanemy či Valčíku na rozloučenou. Při svém pátrání po osudech písní objevuje dávno zapomenuté události, mnohdy zločiny či tragédie, a zpřítomňuje skutečné lidské příběhy, které se k daným skladbám pojí. Jan Nejedlý se autora nejprve zeptal, kdy ho poprvé napadlo pátrat po autentických předobrazech známých songů?
Třistatřicettři, ČT 2, 19. února 2012
Proč si moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid pozvali editora Michala Přibáně, knihovníka Jiřího Gruntoráda, historiky filmu bratry Miroslava a Jaroslava Čvančarovy, hudebního publicistu Michala Bystrova, literární debutantku Doru Čechovu či výtvarníka Jana Koblasu? Za jejich životy a prací se vynořuje nenápadné pojítko: vzpomínka na nedávno zemřelého prozaika, překladatele, vydavatele a scenáristu Josefa Škvoreckého.
Milan Tesař, Jak se vám líbí, Proglas, 28. února 2012
S publicistou Michalem Bystrovem budeme hovořit o jeho nové knize Příběhy písní, díl druhý. Dozvíte se, jaké kořeny má známá anglická balada Greensleeves, kdo je autorem duchovní písně Amazing Grace nebo kde Paul Simon objevil skladbu El condor pasa.
Petr Nožička, Rock +, 1. února 2012
Pokračování knihy Michala Bystrova nabízí další odhalení okolností a historie vzniku a další všemožné souvislosti o dvacítce známých písní. Čte se jako historická publikace i napínavá dobrodružství. Čtenář získává namáhavě získatelné informace ve čtivé, nenudící podobě. Kde není původ jasně doložitelný, vybírá autor nejpravděpodobnější možnost a její alternativy. Jen výjimečně se stane, že píseň sama zůstane spíš v pozadí. Touto výjimkou se mi jeví být Na kopečku v Africe, také mnou kdysi oblíbená „odrhovačka“ o loupežníku Babinském. Jsem rád, že se mi dostalo vysvětlení, proč seděl v Africe a je v textu nazýván lotrem mexickým. Podrobná biografie Mořice Beňovského mi, i když se čte téměř jedním dechem, přijde přeci jen příliš rozsáhlá.
Formálně každá kapitola začíná originálním textem, jeho překladem. Pátrání samo pak doplňují historické fotografie a dobové reprodukce, neboť některé dodnes známé tituly mají původ značně vzdálený. Na konci knihy je rozsáhlá faktografie a také texty vybraných jiných českých verzí. Například El condor pasa s textem Jiřího Štaidla pro Karla Gotta nebo Long Black Veil od Zelenáčů.
V knížce se třeba dozvíte historii světově proslavené a nepochybně nejznámější písně brazilského původu. Získáte podrobnou informaci, kdo byla skutečná Dívka z Ipanemy, jak a v jakých podobách se píseň dostala do světa, kdo ji hrál a nahrál, zpíval. Ke kterému období, do jaké země zařadit skladbu The Partisan, známou určitě aspoň v podání Leonarda Cohena. Kdo byl ten bojovník, kdy a kde vznikl text a melodie. Někdy se totiž hudební a textová část, v podobě, jak je známe, potkaly až na několikátý pokus. Zelené rukávce neboli Greensleeves jsou často zmiňovaným a třeba i jen instrumentálně citovaným kouskem. U nás jej mimo jiné poměrně věrně přeložil a nazpíval Vladimír Merta (viz rovněž Galénem vydané živé dvojalbum Včerejší vydání). Většina posluchačů však zná, aniž by třeba tušila název originálu, Dobrodružství s bohem Panem v podání Marty Kubišové. Miloň Čepelka pro ni vymyslel kouzelný text, aniž by se zajímal o ten původní (což není výtka). Některé tituly znají všichni v nějaké podobě a třeba vůbec netuší, jaká lidská dramata k nim patří.
Vojtěch Probst, Respekt, 5. března 2012
Číst druhý díl nezřídka bývá jako ochutnávat dvakrát po sobě téže víno, mnohdy navíc s pocitem, že tentokráte do něj bylo přilito vody. Pokračování Příběhů písní publicisty, textaře a muzikanta Michala Bystrova však ve svém záběru lze označit za bohatší a snad i podstatnější nežli díl úvodní, jenž vyšel před třemi lety.
Základní struktura obou knih zůstává totožná – každá z devatenácti kapitol je věnována jedné obecně známé písni většinou anglofonní produkce (byť její kořeny mohou ležet jinde) a závěrečná dvacátá se věnuje jedné písni české. Za textem v originále a jeho autorovým překladem následuje takřka detektivní pátrání po jejím původu, tvůrci, okolnostech vzniku a dalším životě. Zatímco v prvním díle však převažoval důraz na vznik a vývoj daného dílka, repertoár dílu druhého byl vybírán ve větší závislosti na tématu, k němuž jednotlivé písně odkazují. Jde často opět o malou historii na pozadí té velké, u nás počeštěná Klementajn nás zavede do Kalifornie za časů zlaté horečky, Red River Valley zase k povstání Métisů v Manitobě nebo tuzemská Na kopečku v Africe až ke „králi Madagaskaru“ Mořici Beňovskému. K tématům širším se prozměnu řadí různé verze představ o utopické zemi, kde „z másla maj hory“ u písně Big Rock Candy Mountain.
Přestože zvolené písně mají za sebou mnoho dekád čilého života, někdy bývá smysl jejich textu či dobový význam zapomenut či přikryt záhadou. Takto autor např uvádí. u spirituálu Go Down Moses (Jdi, Mojžíši) příběh nebojácné Harriet Tubmanové, která pomocí „podzemní železnice“ pomáhala uprchnout stovkám otroků z Jihu na Sever. Označení jménem biblického proroka, jenž vyvedl dítka izraelská z otroctví egyptského, patřilo přeneseně právě jí a dalším převaděčům. A podle jedné teorie měly podobné spirituály dokonce u otroků, kteří měli zakázáno se mezi sebou na plantážích bavit a byli udržováni v negramotnosti, sloužit dokonce jako signál, že se blíží organizovaný útěk.
Sám příběh Příběhů písní otevírá další téma – mohlo by se zdát, že stát se „badatelem od stolu“ je v éře Googlu schopen kdokoli. Ačkoli internet s každou okopírovanou knihou propast mezi sebou a tištěnými zdroji alespoň částečně zasypává, oba díly ukazují na rozdíl mezi plošným surfováním a prací člověka, který se danému tématu již léta profesně věnuje a má pro věc cit a kromě bohaté knihovny i široké vědomosti. Autor nás provádí kolem slepých uliček v pátrání se znalostí terénu a jistotou, přestože v některých případech poukazuje na neprokazatelnost některých závěrů.
Milan Šefl, Týdeník Rozhlas, 7. května 2012
Novinář, překladatel a hudebník Michal Bystrov připravil pro nakladatelství Galén už druhou knihu Příběhů písní. Jeho pracovní metoda je stále obdivuhodná: zkoumá do nejmenších podrobností okolnosti vzniku nejtradovanějších songů historie, nadto zdaleka nejen v hudebních souvislostech. Dozvíme se tak třeba o půvabné patnáctileté (!) Brazilce, která inspirovala tvůrce evergreenu The Girl From Ipanema, ale i o tom, proč se ve staropražské odrhovačce Na kopečku v Africe ocitá mordýř Václav Babinský zrovna na černém kontinentu. Až detektivní četbu doplňují cenná fakta – seznam nejrůznějších nahrávek všech dvaceti písní a výběr z jejich českých verzí.
Pavel Ondračka, Host, 16. května 2012
Písně v Bystrovově podání mají silný příběh vzniku a interpretací.
Michal Bystrov (1979) je hudební publicista, překladatel, textař, písničkář. Jako valná část hudebních “writerů” se míjí s univerzitní uměnovědou, která jen zpožděně reflektuje takzvaně populární hudbu jako autentickou součást kultury i sebeidentifikace celých generací.
Autor si našel téma příběhů písní, které dokáže čtivou formou sdělit, aniž by unavoval technologií hledání. Staví na knižní vzdělanosti, pracuje v archivech, využívá internetových zdrojů a poslechové zkušenosti. Ke každé kapitole dodává bibliografii odkazů textových i hudebních, ze kterých si zájemci mohou vybrat materiál k poslechu. Druhý díl Příběhů písní (první vyšel v roce 2009 rovněž v Galénu) nerozřeďuje originál, ale pokračuje v začaté práci. Zůstává struktura monografických kapitol vycházející z originálu a vybraný překlad do češtiny (s dalšími verzemi v příloze). Text se dotýká témat, osobností, souvislostí a mýtů. Biografické a historické exkurzy jsou někde logické, někde autor uklidňuje čtenáře (a sebe), že se k tématu co nevidět vrátí. Většinou se mu to zdaří, jen kapitola o čtyřiadvacetiveršové písni Na kopečku v Africe zůstala čtením o loupežníkovi, císaři mexickém a Mořici Beňovském. Strukturu textů autor proměňuje, případně obohacuje o citace.
Nedostatkem je rezignace na řazení kapitol. Doba vzniku i země původu písní jsou mnohdy nejasné. V knize najdeme písně, zaznamenávající střípky historie. Někdy je to historie takzvané velká – zlatá horečka v Kalifornii, občanská válka v USA –, někde lokální vztahující se snad k indiánským válkám nebo k historii naší. Z hlediska písní je velké a malé, vysoké a nízké jedno. V obrazově dokumentovaném textu hrají stejnou roli vojevůdci, mučedníci, státníci a třeba i léčitelka Dalším tématem jsou písně, které se váží k osudu černochů v USA. Tady je obzvláště škoda zpřeházeného časového pořadí. Český čtenář se na analýze vzniku tří písní (Amazing Grace, Go Down, Moses, Strange Fruit) dozví hlavní rysy osudu černochů v Americe od jejich prodeje černými vládci v Africe přes krutosti přepravy, otroctví, občanské války a přetrvávajícího rasismu.
Překvapení přinesou kapitoly o písních, které byly vytvořeny v pseudolidovém duchu řemeslnými autory (That Lucky Old Sun, My Bonnie Lies Over The Ocean), případně za lidovou byla považována písnička z peruánské operety (El Condor Pasa). Umělý původ mají i složitě vznikající písně typu Greensleeves nebo Auld Lang Syne, do jejíž geneze se zapletla i zednářská symbolika. V menšině jsou příběhy písní s jednoznačným vznikem, který ale sám o sobě tvoří poutavý příběh (The Girl From Ipanema, The Partisan, Where Have All The Flowers Gone). Posledně jmenovaná píseň pochází – podobné jako předloha Gershwinovy Summertime – z ukrajinského prostředí. Někdy se naopak na standardně vzniklou písničku (The Green Door) s nejasným obsahem naroubovaly pozdější interpretace, také díky stejnojmennému pornografickému filmu.
Písně v Bystrovově podání mají svůj příběh vzniku a interpretací. Již v éře plachetnic vznikaly a šířily se globálně, což svět dvacátého století jen urychlil. Texty a melodie se v darwinistickém duchu přetlačují, silný text si zabírá zcela jinou, silnější melodii. Písně se mnohdy vytrácejí a po letech a na zcela jiném místě zas vynořují. Bystrovovy Příběhy písní nejsou finálním produktem, ale bilancí dosavadního stavu, včetně českých překladů, které se mohou stát výzvou pro další české interprety i textaře. Řadě čtenářů mohou přinést pozoruhodný alternativní pohled do světové historie i současnosti, ke kterému si lze podle bibliografie pustit patřičnou hudbu.
Ladislav Duchoň, Čtenářský deník, 22. srpna 2012
Jak se dostal český loupežník Václav Babinský k přízvisku starej lotr mexickej? A proč měl sedět na kopečku v Africe? Je píseň El Condor Pasa peruánským lidovým nápěvem? Co inspirovalo Peta Seegera k napsání slavné Where Have All The Flowers Gone? A není náhodou text písně Go Down, Moses tajnou šifrou? Druhý díl vzrušujícího pátrání po historii písniček, jež začasté pokládáme za tradicionály, předkládá čtenářům novinář a muzikant Michal Bystrov. A někdy jsou to historie počertech zamotané. Třeba ta o skladbě Oh Shenandoah… opěvuje řeku, kraj či osobu? Nebo Red River Valley… kde proud řeky syčí a ční červený kamení?