Podstatu tiše doutnajícího alba TAJNÝ ESO tvoří vzácné muzikantské souznění s mým kamarádem a někdejším spolužákem MARTINEM HRUBÝM, lídrem skupiny BŮHVÍ. Je to naše první společná věc po dvou dekádách. Spustili jsme a znělo to tak přirozeně, jako bychom zase byli v hospodě u Ježkárny nebo v parku na Dobešce a navzájem si přehrávali svoje první songy. Martinova kytara září v sedmi písních. V dalších dvou skladbách se vrátil na místo činu spolupachatel mého minulého projektu MAREK DUSIL. A kousek za Londýnem rozpálila své psychedelicko-bluesové klávesy skvělá LUCIE REJCHRTOVÁ (ex-Stan The Man, Instant Flight, The Crazy World of Arthur Brown). Sérii shledání po… uf, ani se mi to nechce počítat… završuje písničkářka MARTINA TRCHOVÁ a její sametový vokál. Dvacet let vyhrožuju, že až budu mít vhodnou písničku, střihneme si ji. Teď ta chvíle přišla. A je to jízda, přátelé!

Tahle cena je dost velká, aby vystačila pro tři lidi. Za její milé spoludržitele považuju Lubomíra Houdka z Galénu, který proměnil bláznivý sen ve skutečnost, a grafičku Magdalenu Lindaurovou, která z mého textu udělala krásnou knihu, hodnou ocenění. Knížku jsem věnoval své mámě a svým dětem. Lejstro jsem převzal v Knihovně Václava Havla 1. 6. 2023, přesně třináct let poté, co umřel náš táta, který mě a bráchu přivedl ke knížkám svého přítele Miroslava Ivanova, už když jsme byli kluci. Tam někde to začalo. Všechno je tedy, jak má být, a jede se dál. Díky.

Kolekce téměř dvou desítek archivních nahrávek z období mezi lety 2004 a 2020 je zajímavá tím, že jde o trochu jiné verze písniček, které autor zařadil na předchozí komplety. Ty věci se liší svým aranžmá, leč místy i textově. Sedm kousků je tu zveřejněno vůbec poprvé. Zbytek znají Michalovi přátelé z odlišného provedení. To, co jindy hrával na šestistrunku, je tady s dvanáctkou a naopak. Písně Vítězslav píše, Jidáš blues, Krajinář a Až ztratím naději jsou zde na rozdíl od zažitého kapelového provedení ukázány v původní, čistě akustické podobě. Někdy není špatné projít si tu cestu zpátky až k prvotnímu demosnímku. Zhudebněná báseň Jevgenije Jevtušenka Zaklinadlo budiž milou vzpomínkou na Vladimíra Bystrova, jenž před mnoha roky v Praze básníkovi tlumočil.

Považuje se za neklidného člověka, v práci s archivy je ale důsledný. Pod vlivem folku a bluesrocku píše autorské skladby, dlouhodobě se věnuje kořenům písňového žánru a stará se o památku svého otce Vladimíra. O tom i o mnohém jiném si Michal Bystrov povídal s Markétou Kaňkovou v pořadu Vizitka na stanici ČRo Vltava.

Celý život jsem si přál prohodit pár slov s lídrem skupiny ZZ Top, která ve mně kdysi dávno zažehla lásku k říznému bluesrocku, okořeněnému jižanskou muzikou Tex-Mex. Ten večer jsem čekal všechno možné, ale že mi Billy Gibbons na otázku, jestli má pořád tu slavnou kytaru Gretsch Jupiter Thunderbird, co mu dal Bo Diddley, řekne: „Moment!“ A po malé pauze se vrátí s tím samým Gretschem v ruce, aby mi ho předvedl… Tak to by mě ani ve snu nenapadlo.

Premiéra v pondělí 22. května 2023 ve 22.00 na ČRo Vltava. Verše jedenatřiceti básníků z antologie Poems On The Underground vybral a přeložil Michal Bystrov. Režie Petr Mančal. Účinkují Jana Stryková, Kajetán Písařovic, Viktor Zavadil a Ivana Machalová. Komentář čte autor. Náladu dokreslují jazzové skladby Davea Hollanda plus autentické zvuky z jednotlivých nástupišť, od různých hlášení přes hovory pasažérů až po buskery, ševel kolejí a kodrcání vlaků.

J. S. MACHAR: ČERNOVID. Premiéra v pondělí 21. listopadu 2022 ve 22.00 na stanici ČRo Vltava. Tragické i komické reflexe světa a společnosti v díle jednoho z nejplodnějších a nejosobitějších autorů naší literatury. Rozhlasovou antologii z poezie a vzpomínek básníka, satirika a publicisty JSM připravil na základě svého knižního výboru Michal Bystrov. Účinkují Petr Lněnička, Michal Bystrov a Miroslav Hruška. Režie Petr Mančal. (57 min.)

OD ARMSTRONGA K BÉCAUDOVI. LEGENDY SVĚTOVÉ HUDBY V ČESKOSLOVENSKU (JAK NÁS ZMĚNILY A MY ZMĚNILI JE). Veni, vidi… Kniha, na níž její autor pracoval přes deset let, není pouhou rekonstrukcí dvacítky návštěv legendárních světových hudebníků v Československu mezi lety 1928 a 1989. Vyprávění o těchto (mnohdy rozporuplných) umělcích, kteří přišli doslova z jiné reality, na chvíli zakusili zdejší skutečnost a museli se s ní vnitřně vyrovnat, má mnohem širší společenský, kulturní i politický přesah. Údajný sluha komunistického režimu Paul Robeson, pomýlený a později napravený Yves Montand, vůči represím zdánlivě apatičtí Louis Armstrong a Duke Ellington, takticky manévrující Gilbert Bécaud, v Americe zakázaný a u nás pro své ideály vysmívaný Pete Seeger či vlastními démony zmítaný Johnny Cash – ti všichni se na českém území ocitli ve vypjatých časech, přičemž o jejich složité osobní situaci nikdo z diváků a kritiků nepřemýšlel. Michal Bystrov na tyto události nahlíží z obou stran, přemýšlí, jak nás ikoničtí muzikanti změnili (a my změnili je). Na základě podrobného studia zahraničních pramenů pak nabízí nový, překvapivý pohled na dny, v nichž byl šedivý československý socialismus narušen příjezdem velvyslanců dobré hudby ze svobodnějších, téměř bájných krajin.

Publikace věnovaná životu a písním Waldemara Matušky vychází v roce nedožitých devadesátin jednoho z nejlepších českých zpěváků. Zasvěcená a objevná kniha mapuje Matuškovy osudy od útlého dětství a přináší nový pohled na jeho poněkud tajemné začátky. Dozvíme se, odkud pocházel, kde trávil mladá léta a jakou spletitou cestou se dostal k angažmá v divadlech Semafor a Rokoko. Projdeme s ním celou tu dlouhou pouť z Košic, kde se narodil, přes Prahu, v níž vyrůstal, až po málo známé období na Karlovarsku, kde se Waldemar Matuška vyučil sklářem. Oživíme dávno zapomenuté roky, během nichž se otrkával v prvních tanečních kapelách. Zlatou érou pro něj byla šedesátá a sedmdesátá léta, kdy spolu s Karlem Gottem kraloval československé populární hudbě. Nová knížka připomíná i jeho mimořádné úspěchy v zahraničí, na které se dosud tak trochu zapomínalo. Matuška postupně dobyl pařížskou Olympii, londýnskou Royal Albert Hall i americký Nashville – a to dávno předtím, než v roce 1986 do USA emigroval. Text doprovází množství fotografií z vyprodaných sálů, divadelních inscenací, v nichž Matuška účinkoval, a filmů, ve kterých zazářil. Knihu doplňují dobové programy, recenze a citace z desítek rozhovorů s Waldemarem i jeho přáteli.

V červenci 2003 a 2004 jsme s přáteli v maličkém, skromně vybaveném studiu v Praze na Spořilově pořídili zvláštní sérii nahrávek. Šlo o zhudebněné básně českých autorů. Celkem jsme se zmocnili asi šedesáti jmen – z toho jen polovina písní byla natočena – a z té půlky pouhá třetina snese dnes, po bezmála dvou desítkách let, opožděné zveřejnění. I přes pečlivý remastering uslyšíte různé chyby, ať už zvukové, či hráčské. Přesto se nebojím, že byste trpěli. Víte, co si doopravdy myslím? Že je to možná to nejlepší, co jsme kdy udělali. Tenkrát mi bylo pětadvacet a strávil jsem léto – ba dokonce dvě léta – ve společnosti životné, živelné, bluesující, swingující poezie. Při natáčení jsme si pomáhali vším možným: šejkovali jsme do rytmu plastovou tubou s tenisáky, přejížděli propiskou po odpadkovém koši, řvali, bušili do dveří, zpívali o oktávu níž a o oktávu výš, zvedali telefon a říkali „prosím“, imitovali zvuk zvonů na dvanáctistrunnou kytaru, tu přidali vítr, jindy štěkot psů… Byla to zábava. Snad se ta radost přenese i na vás. Zbylých šest nahrávek vzniklo relativně nedávno. Jako tečku nabízím živý záznam ze zahrady Šrámkova domu v Sobotce, kde jsem 8. 7. 2021 kolem jedné hodiny ranní halekal do tmavé oblohy – co jiného než Fráňovy nesmrtelné verše.