Some people never worked a DAY in their life
Don’t know what work even MEANS
(Bob Dylan)
Noční básnířka
je hrozně divný
bavit se o poezii
s noční básnířkou
která přes den dělá v reklamce
je těžký vidět
nedostupnou múzu
v reklamní textařce
kterou můžeš mít
ve dne
v noci
a bez poezie
Rány
dneska se z kuchyně
ozývaly takové rány
že se mi zdálo
že má žena
věší maso na zeď
místo obrazů
Když poslouchám Johna Hiatta
když poslouchám Johna Hiatta
připadá mi
že jsem starej chlap
co se prošel v dešti polní cestou
doma se potom svlíknul ze svejch bot
oklepal písničky jako zaschlý bláto
dal nažrat psovi
a teď hraje karty
sám se sebou
ten zmoklej donkichot
Mantra
nesmím pochybovat o svý cestě
nesmím přestat doufat v dlouhý deště
nesmím pochybovat o svý cestě
nesmím přestat doufat v dlouhý deště
nesmím nechat děti umřít hlady
nesmím zapomenout, proč jsem tady
nesmím nechat děti umřít hlady
nesmím zapomenout, proč jsem tady
nesmím vidět jenom to, co vidím
nesmím vidět ve všech lidech lidi
nesmím vidět jenom to, co vidím
nesmím vidět ve všech lidech lidi
Nedivím se
nedivím se
že se se mnou nebavíte
sám nemám rád
takovéhle typy
člověk musí umět
nebýt ani přítel
ani cizí
zaplatit
co vypil
Srovnat mě
to už je takovej sport
leckdo se o to snaží
při pravidelnejch kláních
starší zasloužilí
co maj uděláno
a teď lejou
jako by nebyl žádnej zejtřek
vadnoucí mladý dámy
který je možný vojet veršem
kvůli tomu básně nepíšu
bolševický tety
na středně výhodnejch postech
ta nejagresivnější generace
předběhnou tě na poště
vyhoděj ve zkušebce
vrazej ti kudlu do zad
a pak řeknou, že maj taky syna
Husákovy děti
pilní pionýři
dobře se učili
a teď chtěj něco urvat
všechny vás chápu
prosím, jenom račte
nechte mi blues a kousek papíru
a dovolte mi
za pár let bejt aspoň
z půlky tak dobrej
jako jste teď vy
Pětatřicátníci!
nikdy neříkejte lidem
o deset let starším
že umíte a víte
to, co oni
většinou
je to pravda
a většinou
vám neodpustí
Prosba
Žijeme ve světě prostředníků a prostředníků prostředníků, ve světě lobbistů, konzultantů, PR agentů, kdekdo je někým placen za to, že někoho seznámí s někým, kdo někomu zaplatí za to, že ho dá dohromady s někým, kdo mu poradí, jak vydělat na něčem, co vytvořil někdo jiný. Jak je možné, že nás je pořád stejně, a přitom máme stále víc prostředníků? (Václav Havel))
poraď mi, poradče
jestli mi dobře radí
mé srdce, sny
tady je každá rada drahá
mezi námi, jak se říká
rozevřené nůžky
poraď mi, kde seženu
nápad se slevou
určitě vyřešíš
můj problém s inspirací
vím, že máš práci
jenže tohle trochu hoří
nerad bych tvořil
aniž bych se
poradil
Fráze
to slovo v hubě drkotá
rypadlo na dlažebních kostkách
panáček v bedně
určitě ví svý
jinak by mu ten pořad
nedali
v půl desátý
to na nás vybalí
FRÁZE
s divákem na skřipec
rozum se svíjí
když ti tenhle chlap
říká, proč máš si myslet
to a ono
pak za záclonou
novejch antifrází
jeho stín
tvýmu stínu
ho tam vrazí
ucítíš tupou bolest
v končetinách
v hlavě se setmí
ruka nepřepíná
sem a tam
tam a sem
nakonec vysereš se
na všechno
i na báseň
Kde jste?
kde jste?
no tak vylezte!
vy nepotrestaní
odložení ad acta
v klidu doživší
smějící se naposled
Ku-klux-klan má dnes 8000 členů
a co asi jejich fotři
na verandě s karabinou
hrdý bílý country life
4000 je nácků
jenom v České republice
ožralové, usmrkanci
prdel věčně od hlíny
kde jste?
no tak vylezte!
soudci a bachaři
náměstci a předsedové
sekretářky, pionýři
příslušníci Svazu souložící mládeže
já vám klepu na dveře
jste doma?
tak kde jste?
Dr. & Ing.
buď doktor
nebo inženýr
a není žádná třetí cesta
od těch dob jsem těm snobům nestál
za přání k svátku
řekni sýr
polib nám šos
a uživoř se
anebo
koř se
koř se
koř se
vyber si
doktor – inženýr
17. 11. 2014
umíme už jenom stát na náměstích
hulákat na ty
co si volíme
to není žádná demonstrace
chodit se koukat
na svou vlastní blbost
to je tak snadný
hořce litovat
nakonec prozřít
pozdě honit bycha
příště to stádo
zase bude zticha
jakejpak
sedmnáctej listopad
Maminy na Facebooku
maminy na Facebooku
fotrové na Twitteru
svět plnej hodnejch kluků
blogy a vzkazy lidstvu
popravy tečka com
svět plnej extremistů
rasisti, teroristi
násilník domácí
žehlí a hrabe listí
somráci, kravaťáci
brífink a team building
nerušit – máme práci
hlídači poezie
pečlivě školení
a ruka ruku myje
ceny a laureáti
plácání po zádech
a čas se rychle krátí
etika, politika
firemní kultura
kontrolka v hlavě bliká
šéfové, podřízení
lození do řiti
a jiná cesta není
rodiče, prarodiče
bylo tu – není tu
na duši malej flíček
předsudky, co se dědí
nejasná minulost
bezcenný odpovědi
do smrti kamarádi
co sme si, to sme si
nic víc než hříchy mládí
minulost, předminulost
současnost, budoucnost
Elina Makropulos
Neřešitelný problém
jak si má člověk
udělat kafe
když k tomu
aby si mohl
udělat kafe
potřebuje
ale NUTNĚ
udělat si kafe?
Fyzická báseň pro Petra Vášu
muže přejel vlastní traktor
JAK TO
JAK TO
JAK TO
JAK TO
uřízla mu penis nožem
COŽE
COŽE
COŽE
COŽE
v sto dvaceti sešel věkem
NEKE
NEKE
NEKE
NEKE
na ušním chyt nemoc kožní
TO SNAD
ANI
NENÍ
MOŽNÝ
Jizerky
vzpomínám
jak jsem usnul
pod skokanským můstkem
co se mi zdálo
to jsem vyfotil
pár ovcí
vodopád
brusinkovou červeň
hory a její nohy
Zlatý návrší
to bylo potom
co mi vlezla do spacáku
zrovna’s mi zavolala
mám ji vyhodit?
je klid
a není klid
v dešti tiše močím
sleduje moje záda
mělas divnej hlas
spal jsem
a pak mi něco otevřelo oči
viděl jsem
jak na mě padá
parašutista
Přísně tajné
mám několik velice tajných
důvodů ke smutku
stesk, který nepomíjí
trvá
stal se zadní chutí
mého života
občas ho zajdu
někam spláchnout
a šťastně bdím
v té chvíli nad ránem
než s novým dnem se vrátí
stará bolest
snažím se nebýt
nedůstojný
nemluvit příliš
když má duše mlčí
a myslím na děti
kdy první stín
jim přes nevinný úsměv
přeletí
zklame se víc
má dcera
či můj syn?
Dům, kde se narodil můj táta
dům, kde se narodil můj táta
měl by stát v týhle ulici
adresa sedí
matně vzpomínám si
že mě sem brával starou škodovkou
tamhleten balkon
ukazoval vždycky
a za barákem
už jen strmej kopec
jsem tady
u prázdnýho čtverce trávy
v parku má mejdan
Ivan Hlas
čtyřicet stupňů
nebe vymetený
jo, já vás dojdu
kam se jen moh podít
dům, kde se narodil můj táta