Album MARI vznikalo od února 2024 do března 2025 a jeho základním jednoduchým neoriginálním tématem je láska / válka – válka / láska – láska láska válka válka láska. Celkem patnáct tracků. Kluci – Viktor Balogh s Davidem Titěrou plus hosté Marek Dusil a Dan Fikejz – mi z toho udělali příjemnou i nepříjemnou hudbu, jak se to vezme. Podle toho, která písnička má uklidňovat a která zase rozrušit. Nebráním se ani jednomu. Na předchozím CD Tajný eso, jakkoli si ho považuju, bylo všechno až moc správně. Musel jsem se vrátit k tomu bordelu, co mám v hlavě, a zároveň se pokusit o ještě větší ponor. Po tragické smrti blízkých lidí nebo vážné nemoci je rozpad rodiny asi největším neštěstím, co nás může potkat. Když člověk projde sérií životních změn, jako je rozluka, pandemie, rozvod, ticho tam, kde spaly děti, vyhoření, samota a nejistota, jestli ještě někdo nebo něco přijde, a potom strach z nové lásky, z toho, že fakt přišla a je tady a snad už zůstane, mělo by ho to prohloubit. Aspoň myslím, jinak by to všechno bylo na nic. Děje-li se tak na pozadí krvavého konfliktu, v jehož světle se i lidi, co jste dobře znali, začnou chovat jako kurvy, v němž jde vlastně o samu podstatu vaší identity, a jde-li do háje většina vámi vyznávaných hodnot, pak je čas přivolat propast. A dozvědět se, co se z ní ozývá. Abyssus abyssum invocat. Neobdivuju muzikanty, že hrajou hezky a přesně a jak se má, ale zajímá mě, jestli se v jejich hraní odráží, co se v nich vlastně děje, co jsou zač, nebo co je svět zač. Neil Young, The Band, Ry Cooder, Davey Graham… Tohle tam teď slyším. Považuju nové album za takový vnitřní portrét, jdoucí se svou obrácenou kůží na trh. Jako když mi Vladimír Preclík říkal, že sochař nemodeluje vnější podobu, ale portrétuje, co je uvnitř. MARI spatřila světlo světa 25. března. Ve středověku byl tento den, svátek Zvěstování Panně Marii (devět měsíců před Narozením Páně), považován za počátek kalendářního roku. Tak vidíte. Někdo to pořád někde začíná…
